Metoda Neurac je unikátní léčebná metoda v závěsném systému Redcord®.

Redcord® je norská firma, jejímž cílem je být spojnicí mezi zraněním, zdravím a optimální kondicí. 

Na základě mnohaletého výzkumu a díky spolupráci lékařů a fyzioterapeutů byl vypracován precizní systém léčby pomáhající zejména s odstraňováním chronických bolestí pohybového aparátu.

Metoda je založena na obnovování funkčních pohybových vzorů pomoví vysoké úrovně neuromuskulární stimulace. Léčba je zaměřena na příčiny vašich obtíží, nikoliv pouze na jejich symptomy.

Obnova neuromuskulární kontroly a zvýšení funkční síly posiluje odolnost organismu a zlepšuje kvalitu života.

Proč je metoda Neurac tak úspěšná?

• díky speciálnímu Neurac testu slabých svalových článků
• cvičí se s váhou vlastního těla
• využíváme nestabilního prostředí
• pohyb probíhá ve všech třech rovinách
• zátěž se dávkuje přesně a postupně
• v terapii se používá lokální vibrace pomocí přístroje Redcord® Stimula

Proč je metoda Neurac efektivní v léčbě dysfunkcí pánevního dna?

1. Lokální nastavení bederních obratlů

Tzv. lokální nastavení je technika, při které dochází v maximálním odlehčení těla pomocí lan k aktivaci hlubokých svalů v oblasti spodní části břicha a zad. K těmto svalům patří i svaly pánevního dna.

Díky této jemné a přesně cílené technice se obnovuje vzájemná souhra pánevního dna, bránice, příčného břišního svalu a svalů bezprostředně umístěných kolem páteře. Zlepšení vnitřní svalové koordinace zmírňuje akutní bolesti bederní páteře, způsobuje lepší držení těla a tvoří potřebný základ pro posílení dalších svalových skupin.

2. Posílení velkých svalů v oblasti pánve i trupu

Cvičení v závěsném systému Redcord® umožňuje díky množství popruhů a pružných i pevných lan odlehčení těla. Odlehčením zacílíme pohyb tak, aby byl prováděn těmi správnými svaly. Uvolní se tedy svaly přetížené a posílí ty slabé.

Postupně tak dochází ke změně špatných pohybových návyků na ty dobré. Tělo se začne více napřimovat, srovná se pozice pánve a vytvoří se tak podmínky pro správnou funkci svalů pánevního dna.

V průběhu terapie pomocí metody Neurac provázím ženy slovním vedením i manuálním kontaktem tak, aby byla každá pozice provedena v precizním nastavení těla. Jedině tak dosáhneme toho, že se v průběhu cvičení se zapojí svaly, vč. pánevního dna, správně.

Cvičení v lanech umožňuje rychlejší výsledky všem, kteří se chtějí cítit lépe v těle, chtějí se vyhnout zranění a bolesti a chtějí zůstat aktivní.

Článek Co je metoda Neurac? se nejdříve objevil na Hana Panáčková.

Svaly pánevního dna…

• Mají vliv na správné, aktivní držení těla.
• Ovlivňují nastavení kyčelních kloubů. Aktivní pánevní dno zajišťuje ladnou chůzi.
• Fungují jako podpůrný aparát pro orgány nacházející se v oblasti malé pánve (pohlavní orgány, močová trubice, močový měchýř, konečník).
• Zajišťují správnou funkci svěračů močové trubice a konečníku.
• Mají vliv také při početí a hrají nezastupitelnou roli v těhotenství a při porodu. 
• Ovlivňují sexuální vzrušení, schopnost dosahování orgasmů i kvalitní erekci.

Jak poznám, že mé pánevní dno nefunguje?

• trpíte úniky moči, plynů nebo stolice
• máte bolesti v oblasti pánve
• trápí vás bolavá záda.
• Nedaří se vám otěhotnět
• Máte rozestup břišních svalů nebo diastázu
• trpíte bolestivou menstruací
• trápí vás bolesti během pohlavního styku
• máte potíže s dosažením orgasmu.

Zdravé pánevní dno, to je život bez úniku moči, plynů nebo stolice. Život bez bolesti v zádech a v oblasti pánve. Zdravé pánevní dno vám zajistí hlubší prožitky při milovaní, těhotenství bez komplikací a plynulejší průběh porodu.

To vše je jen vrchol ledovce. 

Skrz práci v oblasti pánve začnete měnit i svůj život. Postoj sama k sobě, ke svému ženství, partnerství, mateřství…

Pojďte se na své pánevní dno podívat zblízka. Poznejte jeho skrytá poselství a nechte se (s)vést.

Poznejte své pánevní dno podrobněji. Mám pro vás video sérii zdarma Pánevní dno TEĎ! Přidejte se také do skupiny na Facebooku O pánevním dnu aktivně.

Článek Co je pánevní dno? se nejdříve objevil na Hana Panáčková.

MÉ POPRVÉ

Dnes, v lednu roku 2020 je to už 13 let od doby, kdy jsem poprvé ochutnala ječmen a chlorellu. Kdy jsem se poprvé setkala s myšlenkami společnosti Green Ways a kdy jsem poprvé uviděla, že život může vypadat i jinak, než jsem do té doby byla zvyklá. Rozhodla jsem se tedy, že do toho jdu. Budu pracovat v síťovém marketingu. K nelibosti mých rodičů ovšem. Tehdy neměli pro mé nadšení pochopení. Já jsem však byla paličatá. Prosadila jsem si svou. Nic moc se mnou nenadělali…

CHCI ŽÍT TO, CO CHCI

Dodnes si pamatuji na můj první “zelený” seminář. Bylo mi 17. Jeli jsme až do Ružomberoku na Slovensku a cestovali jsme tam několik hodin. Co mi utkvělo v paměti? Jednak tam byl výborný oběd :-), ale hlavně jsem byla u vytržení z přednášejících. Z jejich nadšení. Z jejich přesvědčení a z toho, jak byli schopni ovlivnit nás posluchače. ANO! To chci taky, takhle jednou mluvit před lidmi. Mluvit o tom, co dělám. Mluvit o tom, co miluji. Mluvit o tom, co může lidem změnit jejich život! ANO! Chci taky žít to, co chci!

NEJDE TO

Přiznávám ale, že mi prodej zpočátku moc nešel. Ječmen a chlorella se mi neprodávali dobře. Prodeje po rodině a kamarádech, obvolávat telefonní seznam. Připadala jsem si divně. Že to lidem nutím, že to je drahé, že se vlastně na těch schůzkách necítím dobře. A tak jsem s prací skončila.  A na nějakou dobu jsem přestala i s pojídáním ječmene a chlorelly. Na vysoké škole jsem raději popíjela víno a jedla smažený sýr v bulce cestou z párty nebo špagety s česnekem, mrkví a olivovým olejem na koleji :-).

JSEM VEGETARIÁNKOU!

Další věc, ke které mě ječmen a chlorella přivedli byl způsob stravování. Právě díky práci ve firmě Green Ways jsem získala podrobné informace o fungování lidského těla, o tom, co s naším tělem dělá jídlo a ve spojení s mou láskou k biologii a  k četbě a hltání nových informací jsem si osvojila mnohé o zdravé stravě už na gymnáziu.

A pak jsem jednoho slunečného dne potkala na ulici slečnu, která mi dala knížečku „Gorakšja“. Taková žlutá byla a byla o vegetariánství. Já jsem se do toho vrhla po hlavě. Budu vegetariánkou.

A i mého mladšího bratra jsem do toho uvrtala. Nadšení z nás doma nebyli. Ale opět… Přes mou tvrdou palici vlak nejede. Takže naši se slovy: „Tak si maso nejezte, ale vařit si budete sami“ museli několik let snášet denní odér kari a kurkumy v našem bytě 3+1. Myslím, že ještě dnes je jim špatně, když vejdou do indické restaurace :-D. Ale díky jim za to. Opravdu to se mnou neměli lehké v tomto mém období „hledám svou cestu“.

JÍDLO MĚ BAVÍ

Dnes už maso opět jím, ale vše se děje z nějakého důvodu a já jsem díky vegetariánské stravě objevila spoustu zdravých potravin, které běžně zařazuji do jídelníčku dodnes. Za svůj život jsem vyzkoušela jíst vegetariánsky, vegansky, makrobioticky, taky jsem nejedla cukr a zkoušela jsem i paleo výživový styl.

Jídlo mě baví. Ráda o jídle mluvím, ráda jím a ráda si čtu o tom, co je pro naše tělo prospěšné. Stejně tak ráda uvádím nově nabyté znalosti znalosti do praxe. Za tu dobu, co se  o jídlo zajímám jsem dospěla k jasnému závěru.

Jíst zdravě je pro mě důležité. Jíst tak, aby mi to chutnalo je pro mě důležité. A dát si občas něco nezdravého je pro mě taky důležité. Já si totiž život ráda užívám. A tak si prostě někdy užiji knedlo vepřo zelo od mé maminky, hraběnčin řez od babičky a mléčnou čokoládu s mandlemi z Lidlu.

ZELENÁČE JSOU ZPĚT

A co dělo dál se zelenými potravinami? Znovu se objevily! V mém tehdejším zaměstnání byly krabičky ječmene a chlorelly vystavené na recepci a mě se tak opět připomnělo dávné volání. Na chvíli jsem se vrátila zpět do firmy Green Ways, ale nevyhovoval mi tehdejší systém spolupráce. Krabičky se zeleným jsem tedy objednávala přes kamarádku.

Tehdy už jsem ale měla zcela jasno v tom, že ječmen a chlorellu chci mít v životě. Byla jsem si konečně 100 % jistá jejich vlivem na lidské tělo. Přesvědčily mě osobní zkušenosti.

Ječmen a chlorella totiž hrály významnou roli při mé přípravě na půlmaratón, při naší přípravě na početí, byly se mnou v průběhu těhotenství i bezprostředně po porodu. A také první rok mého mateřství. Výsledek? Půlmaratón jsem uběhla v čase 1:44:00, těhotenství i porod zcela bez komplikací, kojení 20 měsíců a synova první teplota v 10 měsících a pak zas dlouho nic. (zde bychom samozřejmě mohli debatovat i o dalších vlivech, které na mě i syna působily. Je však nepochybné, že mé zdravé stravování měly na vše zásadní vliv)

ZELENÁČE OPĚT FUČ

Ale aby to nebylo tak jednoduché, život tomu chtěl, že náš finanční tok se oslabil. Malé dítě, rozestavěný domeček, hypotéka, zakládám firmu… Prostě život. Na zelenáče nezbývalo. Srdce mé krvácelo, ale věděla jsem, že se jednoho dne zase vrátí do mého života.

TEĎ JEŠTĚ VSUVKA

Když jsem do Green Ways naskočila poprvé, věděla jsem jedno. Chci svobodu. Svobodu času i peněz. Chci si dělat, co chci. Chci žít svůj sen. Chci mít stále nové vize a plnit si je. Tahle myšlenka se mnou žila. Stále tam byla, i když v mém životě přišly i temné časy, kdy jsem na ni trochu zapomněla. Byla tam.

Tahle myšlenka se postupně proměnila v sen „ Chci své rehabilitační centrum. Chci fyzioterapii dělat jinak. Po svém.“ To, že se mi můj sen splnil, je zase jiný příběh… O co však jde především? Že jsem díky svému podnikání poznala lidi, kteří jsou na zelené cestě a šíří ječmen a chlorellu do světa. Jaká „náhoda“.

ZLOMOVÝ ROK 2019

A konečně přišel rok 2019. Rok, kdy jsem v sobě velmi řešila téma hojnosti. Vzorec „nemám dost peněz“ mě provází odjakživa. A já jsem si řekla, že dost. Tohle chci změnit. A tak mi to došlo. Já chci ječmen i chlorellu. Mě přece dělá tak dobře je mít v břiše. Vidět tu jejich zeleň.

Ale jak? To snad mám produkty prodávat lidem, kteří přijdou na fyzioterapii? Copak to není hloupé? Ale kde mám sehnat ty lidi, kteří to budou ode mě chtít??? Jenže jak jinak mám mít doma zelenáče, když na ně teď nemám peníze? Nezbývá nic jiného než jít do toho… Uf!

KRUH JE UZAVŘEN

Tohle všechno mi vířilo v hlavě na přelomu roku 2019/2020. A taky ještě poslední věc, ze které mě mrazilo. Bylo to o uzavření kruhu. O postupu výš na další level spirály života. Myšlenky, které jsem zasela do hlavy před 13 lety díky setkání s firmou Green Ways, mě navedly k založení vlastního rehabilitačního centra Pohyb lidem, kde se kromě klasické fyzioterapie zaměřujeme i na práci se ženami a na léčbu dysfunkcí pánevního dna.

Díky mému podnikání jsem velmi zapracovala také na vlastní sebedůvěře, na pocitu sebehodnoty a samozřejmě na tom, co od života chci. Že já jsem ta, která rozhoduje, co bude se svým životem dělat. Že už se nemusím stydět za to, že piju zelený „brčál“. Že je naopak něco výjimečného to, co jsem prožila a že mám na čem stavět. Že ječmen a chlorella jsou výjimečné a že jíst zdravě je “cool”. Vím o výživě dost na to, abych lidem poradila, jak propojit zdravé stravování a pohyb. To je přece naprosto úžasná kombinace!

JSEM KDO JSEM

A tak to do sebe zapadlo a já jsem se definitivně rozhodla. Najednou to šlo! Víte proč? Proč to najednou jde a před těmi x lety to nešlo? Je to o té zmiňované SEBE-DŮVĚŘE. Věřím sobě. Vím, že dělám dobrou věc. Vím, že to dělám pro zdraví své rodiny. Vím, že to je pro zdraví ostatních. Říkám vše na rovinu. Neschovávám se za naučené fráze. Říkám to tak, jak to cítím. Jak to mám já. A samozřejmě věřím produktům – ječmeni a chlorelle jako takovým.

Došlo mi také, že jíst zelené potraviny, to je víc než zdravé tělo. Ozdravíte i svou duši. Svou náladu. Doslova se nasytíte Sluncem, které vás prosvítí zevnitř. Věci se dají do pohybu. Ano, do Pohybu lidem. Do mého centra, kde si i o ječmenu a chlorelle s lidmi povídám.

SMYSLU-PLNOST

Jako jednu z mých hlavních hodnot jsem si na konci roku 2019 napsala „SMYSLUPLNOST – to, co dělám, dává smysl mě a má to velký přínos i pro ostatní“. A to vedlo k mému definitivnímu rozhodnutí, že se chci vrátit zpět do Green Ways, protože mě právě tohle propojení pohyb – zdravá strava dává smysl.

A pak už to šlo jedna dvě. Moje další facebooková skupina, oprášení e-booku Detoxikace v praxi, rozšíření mého webu a taky první objednávky plné zelených krabiček. A tohle, mé milé a mí milí… Tohle mě baví a tohle chci!

Článek Můj zelený příběh se nejdříve objevil na Hana Panáčková.

DEN PŘED

Byl pátek, krásný den a já jsem se cítila plná energie. Stihla jsem toho hodně. Nakoupit, uvařit, upéct buchtu, vysát, uklidit v koupelně a večer si dát za odměnu teplou koupel s levandulí, umyla jsem si vlasy, oholila nohy, udělala masku na obličej… Že mě po koupeli trochu tlačil podbřišek? No co, to bude asi tou dnešní námahou a ve středu mi to dělalo taky. Termín mám přece až za týden! Jde se spát… Jenže jsem nemohla zabrat. Ne a ne usnout a tak jsem vylezla z postele a šla si chvíli číst. Když se mi začaly klížit oči, vklouzla jsem zpět do peřin.

TĚLO SE PŘIPRAVUJE

Ale nevydržela jsem tam moc dlouho. Kolem půlnoci mě totiž začalo v podbřišku tlačit znovu. Měla jsem pocit, že mám pořád plný močový měchýř. Stále jsem běhala na záchod. Ve 4 ráno jsem pocítila, že ze mě vyteklo něco většího. Hlenová zátka – o té jsem přece četla na internetu… Ale může odcházet klidně i několik dní před porodem. Takže můžu být v klidu, protože termín mám až za týden!

Jenže tělo v klidu nebylo. Začala intenzivní očista. Stále jsem běhala na záchod. Tentokrát to byl průjem… Tlaky jsem už necítila jen v podbřišku. V pravidelných intervalech mi tuhlo celé břicho. Dýchat, dýchat. To přejde. To jsem se asi jen večer trochu víc najedla a teď mi z toho není dobře. Jenže to nepřešlo, kontrakce neustávaly a navíc mi začala být zima. Přioblékla jsem se a šla pro jistotu zkontrolovat tašku do porodnice. Vlezla jsem si zpět do postele.

Tak, teď se uvolním a zahřeju a určitě to přejde, udělá se mi líp. Ale ono to nepřestávalo. Naopak. Když jsem v 7 hodin vstala a šla (opět) na záchod, vytekla ze mě plodová voda. Přes to jsem manžela poslala, ať jede zkontrolovat stavbu a vlezla jsem zpět do postele.

TAK TO OPRAVDU ZAČALO!

Ano, už jsem věděla, že porod začal, ale nechtěla jsem si to připustit. Dostala jsem najednou strach a nevěděla jsem, co mám dělat. Ten den pro mě měli přijet mí rodiče. Měli mě zavézt do Krnova, kde jsem chtěla rodit. A zatím se mi rozbíhá porod a já si tu ležím v posteli. Doma, v Hradci Králové!!! Tak co mám dělat? Rodit v Hradci? Jet hned do Krnova? Počkat na rodiče, kteří mě odvezou?? Jak se mám rozhodnout?! Naštěstí zavolal manžel mé mamce s tím, že se se mnou něco děje. Nějak mi prý tuhne břicho a něco ze mě vyteklo…

Mamka hned pochopila, o co se jedná. Řekla, že pokud chci rodit v Krnově, tak ať na nic nečekáme a jedeme. A tak jsme jeli. V 8:16 jsme vyjeli na více než tříhodinovou cestu směr Krnov. Každý hrbol a zatáčka mi vyvolávaly kontrakce, které však nebyly příliš silné. Postupně se ale zkracovaly intervaly mezi nimi z 15 na 3 minuty.

V PORODNICI

Do porodnice jsme dorazili po 12 hodině. Otevřená jsem byla na 3 cm a už si mě tam nechali. Nafasovala jsem košili a šla se „ubytovat“ na nadstandard… Kontrakce se příchodem do porodnice trochu zklidnily. Zeslábly a prodloužily se intervaly. Stihli mě ještě navštívit rodiče i bratr. Stahy však postupně začínaly zase sílit a tak jsem rodinku vyhnala. Zůstali jsme jen já a manžel a naše již brzy narozené děťátko.

Jde se na sál!

V 18:30 jsme šli na sál. Otevřená jsem byla na 5 cm a stahy přicházely co 3-5 minut. Tak tohle je ono? No, zatím se to dá. Kontrakce však postupně sílily. Vždy jsem si představovala surfaře na vlně. Nebránit se tomu, nebo tě to semele!! A tak jsem se nebránila. Poddávala jsem se. Prodýchávala jsem a pak už i hodně křičela.

Pouštět ten přetlak ven! Nejprve jsem během kontrakcí chodila nebo jsem byla na 4 opřená o pěsti nebo o postel. Pak už však byla intenzita tak silná, že jsem stahy zvládla jen ve stoji, opřená o manželova ramena. Mezi kontrakcemi jsem chodila, manžel mi masíroval záda i břicho mým osobním olejem k porodu, dával mi napít, nabízel hroznový cukr… Jak kontrakce sílily, začala jsem ztrácet pojem o čase. Potemnělou místnost oranžově osvětlovaly jen dvě solné lampičky.

A teď tlačte – do zadku 🙂

Jakmile jsem začala mít pocit na tlačení, přesunula jsem se k porodní židličce. Manžel si sedl za mě. A teď teprve začala ta opravdová síla! Kontrakce stále sílily! Čím delší pauza mezi nimi byla, v o to větší síle nastupovaly. Zády jsem se opírala o manželův hrudník a snažila jsem se tlačit. Cítila jsem, jak se porodní cesty otevírají. Ty tlaky byly však tak obrovské, že mi vždy část unikla pusou – chrčela jsem… Netlačila jsem dostatečně. Byla jsem unavená a dostala jsem z té síly, z toho obrovského tlaku strach.

Další kontrakci už nedám…

Na pomoc mi přišla druhá porodní asistentka a doktor. Opírala jsem se rukama o manželova stehna, kontrakce sílily a já jsem pokaždé měla pocit, že tu další už nedám. A pořád jsem chrčela. V tu chvíli nastoupil pan doktor se slovy: „Jestli budete takto chrčet, tak to dítě nevytlačíte! Copak chcete, aby v porodních cestách zemřelo? Jestli nezačnete pořádně tlačit, tak půjdete na lehátko a dostanete infúzi!“ Ten chlap, mě dost naštval! Co to vykládá? Proč je na mě tak zlý? A proč tu vůbec je??

Ano, bála jsem se pořádně tlačit. Měla jsem obrovský strach, že mě ta síla, celou roztrhá. Ale představa, že se mám zvednout, jít si lehnout, že mám dostat kapačku, která mi kontrakce ještě zesílí! Byla jsem unavená, zpocená, ale sebrala jsem poslední zbytky sil a začala konečně pořádně tlačit. Pomáhala mi asistentka jemným tlakem na břicho a povzbuzující slova mého manžela.

ZVLÁDLA JSEM TO

A PAK… V momentě, kdy jsem myslela, že se opravdu musím roztrhnout, vyklouzlo naše děťátko ven. Celého mokrého mi našeho syna položili na hrudník. Byl to neuvěřitelný moment, slovy těžko popsatelný. Cítila jsem hlavně velkou úlevu… A únavu. Poté, co manžel přestřihl pupeční šňůru, jsem se s pomocí asistentek přemístila na lehátko. Syna mi položily na hrudník a přikryly nás červenou dekou.

Mrňousek se pomalu rozkoukával a já jsem mezitím porodila placentu. Chtěla jsem ji vidět. Byla krásná. Temně fialová a velká. Loučím se s tebou. A děkujeme!

JEN MY TŘI

Základní vyšetření udělali synovi na mé hrudi a pak už jsme byli jen my tři. Synáček mě roztomile očichával. Hledal bradavku, kterou nejprve nesměle olizoval. Jsi nádherný. Jsi nádherný. Jsi tak nádherný! Dvě hodiny utekly neuvěřitelně rychle. Mám ten čas trochu v mlze. Byla jsem mimo. Na měření a vážení odnesl syna manžel a mně pomohla asistentka do sprchy. Sama bych tam nedošla. Celé tělo se mi třáslo vyčerpáním a vyplaveným adrenalinem. Byla jsem celá rozbolavělá, ale bez jediné trhlinky! Tak tohle tedy dokážu?? Tak dokonalé je mé tělo!

MÁM SYNA!

Na pokoji jsem samým vyčerpáním a kvůli silným emocím nemohla usnout. Pořád jsem se dívala na mého právě narozeného syna. Naslouchala každému zvuku a pozorovala každý jeho pohyb. Pocity jsem měla rozporuplné. Radost, štěstí, hrdost, ale také strach a nejistotu. Tak už jsi tady a my se teď o tebe musíme postarat… A hlavně jsem nemohla uvěřit tomu, že to, co se právě stalo, jsem prožila já. Že to já jsem porodila dítě. Bylo to tak silné, neuvěřitelné…

Stala jsem se matkou. Mám syna. Krásného, zdravého a spokojeného. A tolik ho miluju!!! Ale to je zase jiný příběh…

Článek Příběh zrození…. se nejdříve objevil na Hana Panáčková.

ZAČALO TO V 17-TI!

Když jsem byla na střední, měla jsem možnost přičichnout k MLM marketingu. Prodávala jsem ječmen a chlorellu, zelené potraviny, které hrají roli v mém životě dodnes. Prodej mi moc nešel, spíš jsem se v tom trápila, ale práce v síťovém marketingu zásadně ovlivnila můj pohled na život. Uviděla jsem jiný svět, který jsem do té doby neznala. Zdravé jídlo, pozitivní myšlení, stanovování si cílů a jejich plnění.

A jaká byla hlavní myšlenka, která se mnou žije dodnes? Chci svobodu! Časovou a finanční! Nechci chodit do práce od-do. Chci si užívat života a dopřát si vše, na co jen mám chuť!

NA VYSOKÉ JE MI HEJ

Vysoká škola byla jízda. Dobrá parta, vínečko, tanečky, dlouhé večery nad hromadou knih a taky seznámení s mou láskou. Už tehdy se mi začala v hlavě rodit myšlenka na mé vlastní rehabilitační centrum. Chtěla jsem fyzioterapii dělat tak trochu po svém. Neřídit se podle lékařských předpisů, ale dle vlastního úsudku, na základě zkušeností a důsledného vyšetření.

S tím přicházely i pochybnosti, zda na to mám. Dokážu lidem pomoci? Umím se postavit na vlastní nohy? Jaká je vlastně má hodnota a co mohu nabídnout? Nejsem moc obyčejná? Není přece jen jednodušší žít v zaměstnaneckém poměru? Ve světě (zdánlivých) jistot a výhod?

ZAMĚSTNÁNÍ SNŮ

V průběhu příprav na státnice se myšlenka na vlastní centrum dostala trochu do pozadí. Měla jsem možnost zúčastnit se v průběhu studia kurzu metody Neurac, která se provádí v závěsném systému Redcord. Byla jsem nadšená! Aktivní přístup k terapii, precizní diagnostika a obrovská variabilita, kterou metoda Neurac nabízí mě utvrdila v tom, že tohle chci dělat!

Netrvalo dlouho a stěhovali jsme se ze severní Moravy do Hradce Králové za mou vysněnou prací v Redpoint Clinic. Do centra, kde se vše točí kolem červených lan! Naučila jsem se hodně. Díky skvělému vedení Mgr. Alice Hamáčkové jsem měla možnost nahlédnout na fyzioterapii a léčbu bolestí v pohybovém aparátu nově.

Uvidět souvislosti, proniknout do hloubky, najít příčinu vzniku obtíží a díky cvičení v labilním prostředí ji odstranit.

ZLOMOVÁ UČEBNICE SEBELÁSKY

Prvotní nadšení z práce v Redpoint Clinic však postupně vyprchávalo. Začaly se mi vracet myšlenky na můj sen. Mít vlastní rehabilitační centrum a postupnými krůčky se dopracovávat k finanční a časové svobodě. V té době se mi také do ruky dostala Učebnice sebelásky. Byla tehdy zdarma – jen za poštovné, a tak jsem ji objednala.

Ležela mi pěkně dlouho ve skříni. Měla jsem dojem, že já se mám ráda až dost a o sebelásce se nemám co učit. Když jsem se však do ní začetla, nemohla jsem se odtrhnout. Přečetla jsem ji jedním dechem. Ano, přesně tohle jsem potřebovala vědět. Dostala jsem odpověď na mnohé mé otázky a uviděla jsem, jak má sebeláska pokulhává.

CHCI TAKY SVOU DATABÁZÍ!

Díky knize o sebelásce jsem se dostala k projektu Ženy ženám. Více než jejich programy mě ale zaujal styl, jakým šířili informace do světa. Díky internetu oslovovali tisíce žen, a přitom mohli pracovat z pohodlí domova. Jen si sednou k počítači, zapnout „webku“ a mluvit o svém tématu!

A pak je tu ta automatice! Vše si nastavit, nachystat a pak už jen prodávat a vydělávat! Svět on-line marketingu mě oslovil a začala jsem toužit po vytváření i své vlastní databáze kontaktů. Po lidech, které bude zajímat má práce a které budou mé myšlenky a projekty inspirovat!

CESTA K SOBĚ

Tak, jak mě vtahoval on-line svět, začala jsem postupně nahlížet i do hlubin sebe samé. Poznávat, jaká opravdu jsem, co chci a co mě baví. Téma pánevního dna se mi v hlavě objevovalo stále častěji. Bavilo mě číst o všem, co s touto oblastí souvisí a vše co bylo možné, praktikovat na sobě. Objevování vlastní cykličnosti a sexuality, utváření sebevědomí, aktivní praxe hormonální i aschtanga jógy.

A tak jsem se do toho pustila. Vytvořila jsem vlastní webové stránky, napsala e-book a začala jsem fungovat na facebooku. V době, kdy to vše vznikalo, už jsem byla těhotná. Ještě jsem to však nevěděla, jen jsem najednou cítila silné nutkání něco změnit…

A JEŠTĚ HLOUB…

S rostoucím bříškem ve mně stále víc rostl i pocit, že to chci mít jinak. Víc rozhodovat o svém životě sama.

Z práce jsem odešla s tím, že se po mateřské vrátím, ale přesto jsem byla trochu na pochybách. Ano, ta jistota zaměstnaneckého poměru mě lákala. Pracovat v zaběhnuté firmě, dělat terapii, která má efekt… To bylo pořád hodně velké lákadlo, ale čím víc se blížil termín porodu, tím víc se to ve mně lámalo.

A pak mi došlo, že se do zaměstnání vrátit nemohu. Do žádného. Všude by totiž opět přišel ten pocit nesvobody a to, že pracuji na snu někoho jiného. Jenže já mám vlastní sen a chci si ho plnit!

SLOVO DALO SLOVO

A jak to bylo dál? Dala jsem se do kupy s mými klienty, se kterými jsem pravidelně cvičila v Redcordu. Zmínila jsem se jim o mém nápadu otevřít něco vlastního a jim se to zalíbilo natolik, že se rozhodli mi pomoci do začátku.

Po dlouhém přemýšlení, zvažování všech pro a proti a překonávání velkých strachů jsem šla do toho. 14. 2. 2018 jsme založili firmu Pohyb lidem s.r.o. a 23. 4. 2018 (přesně rok a den po mém porodu) jsme otevřeli nestátní zdravotnické zařízení Pohyb lidem!

ŽIVOT VE SNU

Žít ve snu, ale není jen pohádka. Je to hodně práce a hodně nejistot a strachů. Objevování skrytých, ne vždy hezkých vlastností a překonávání dalších, nikdy nekončících překážek. Nemluvě o dlouhých bezesných nocích…

I přes to, to stojí za to. Dělám, co mě baví, mé vize se naplňují, potkávám nové lidi, kteří mě obohacují a inspirují. Také můj soukromý život je bohatší. Užívám si mnohem intenzivněji společné chvíle s rodinou, protože čas s nimi je teď vzácnější. V hlavě se mi rodí nové nápady a večer usínám s pocitem, že „Ano, tenhle den stál za to!“.

Mám pocit, že ŽIJU! Jen přežívat už nechci!

Článek Jak se žije ve snu se nejdříve objevil na Hana Panáčková.

DŘÍVE TOMU BYLO JINAK…

Menstruaci jsem brala jako něco špinavého, na svém těle jsem neustále hledala nedokonalosti, milování jsem příliš vážně nebrala a představa porodu byla pro mě noční můrou.

ZPOŽDĚNÁ MENSTRUACE

V mých 14 letech, jsem byla skoro poslední ze třídy, která TO ještě nedostala. A tak jsme s mamkou zašly pro radu k paní gynekoložce. Ta doporučila hormonální injekci vyvolávající menstruaci, která byla zpočátku nepravidelná se silným krvácením a dlouhým trváním. Proto mi byla nasazena hormonální antikoncepce – k úpravě cyklu.

KONČÍM S PILULKAMA

Pilulky jsem brala s přestávkami 9 let. Každá přestávka znamenala 3 měsíce bez menstruace s následnou hormonální injekcí k jejímu vyvolání a návratu k pilulkám. Jednoho dne jsem si řekla dost a hormonální antikoncepci jsem definitivně vysadila.

OBJEVOVÁNÍ CYKLIČNOSTI I SEBE SAMÉ

Měsíčky se poté objevovaly velmi nepravidelně a v dlouhých intervalech. Můj cyklus trval i 70 dní! A když přece jen přišly, byla jsem překvapena bolestmi hlavy, tlaky v podbřišku nebo bolestí zad. To jsem v době užívání hormonální antikoncepce neznala.

Svou cykličnost jsem začala více zkoumat. Měřila jsem bazální teplotu, sledovala hlen děložního čípku, vnímala své nálady, množství energie, pozorovala fáze měsíce a spojení mé menstruace a ovulace s novem nebo úplňkem…

Postupně se cyklus upravil, ale o pravidelnosti nemůže být řeč. Měsíčky se objevují co 30 – 50 dní. Díky pozorováním jsem zjistila, že se mé kratší a delší cykly pravidelně střídají. V mé zdánlivé nepravidelnosti jsem objevila pravidelnost.

Kdo jsem?

Ještě před dokončením magisterského studia jsem absolvovala kurz Fyzioterapie u dysfunkce pánevního dna a inkontinence. Naučila jsem se, jak pánevní dno vyšetřovat i léčit. To však byl jen vrchol ledovce… Postupně přicházela další témata úzce spjata s pánevním dnem. Otěhotnění, porod, ženská sexualita, sebevědomí, pocit ukotvení, schopnost mít se ráda se vším všudy.

Začala jsem více vnímat své tělo, respektovat své potřeby a uvědomovat si, co od života doopravdy chci. Co mě udělá šťastnou. S tím rostla i má odvaha dělat aktivní kroky ke splnění mých cílů. Stávala jsem se sebevědomější, jistější a schopnější lépe vyjádřit svůj názor. Začala jsem přemýšlet nad svou ženskostí a nad tím, co pro mě znamená být ženou.

PROPOJENÍ TĚLA A DUŠE

Naše myšlenky, pocity, přesvědčení a emoční traumata se projevují na našem těle. Oblast pánevního dna je (zejména u žen) velmi citlivým emočním barometrem.

Pohyb a práce s tělem má vliv nejen na naše svaly a orgány, ale také na naše myšlení a celkové psychické rozpoložení. Oblast pánve je náš střed, centrum jistoty, stability a bezpečí. Díky znalostem z fyzioterapie a zkušenostem z jógy jsem se se svou pánví a pánevním dnem naučila pracovat. Tělo funguje jako jeden celek a podle toho je třeba k němu přistupovat. Nelze léčit potíže pánevního dna izolovaně. Je nutné zapojit také ostatní svaly pánve a vždy uvažovat i o vlivu emocí na vznik potíží.

SÍLA NA DNĚ

Naučím vás správně posilovat i relaxovat svaly pánevního dna. Ukážu vám, jak cvičením v oblasti pánve a pánevního dna probudíte svou sílu, ženskost a sexualitu. Zbavíte se obtíží spojených s dysfunkcí pánevního dna, kterými jsou nejen úniky moči, ale také bolesti zad, pánve a kyčlí, bolestivý pohlavní styk či potíže s otěhotněním. Přidanou hodnotou bude dobrý pocit ze svého těla, rostoucí sebevědomí a zlepšení milostných prožitků.

Článek Cesta do sebestředu se nejdříve objevil na Hana Panáčková.